Vzpomínka na Láďu Hrubého
Vladimír Hrubý (19. 12. 1938 – 20. 12. 2014)
Na sklonku loňského roku, 20. prosince ráno, den po svých 76. narozeninách, odešel náš kolega, kamarád, velký divadelní ochotník, pan Vladimír Hrubý. Každý z nás jsme na něj od chvíle, kdy jsme se tu smutnou zprávu dozvěděli, v duchu mnohokrát vzpomněli a rozloučili se s ním. Pokud bychom však na něj vzpomínali a vynechali bychom jeho vztah, lásku k ochotnickému divadlu a divadelničení vůbec, bylo by naše vzpomínání přinejmenším polovičaté. S ním odchází jedna téměř celá generace bydžovských ochotníků, která nám mladším předávala své zkušenosti a svůj um.
Vzápětí po svém příchodu z Jilemnice do Bydžova v roce 1964 se mladý Vladimír začlenil do řad Divadelní jednoty Jirásek a velice brzy se stal kmenovým hráčem. Mohl bych tu jmenovat inscenace, ve kterých ztvárnil důležité, často hlavní úlohy: Kaviár nebo čočka, Scotland Yard a paní Piperová, Přátelství nebo roku 1968 Tylova Fidlovačka, v níž představoval mladého zamilovaného Jeníka. Dále pak v 70. letech Z různých dob či Tvrdohlavá žena, v 80. letech pak Dámský krejčí nebo Kulička. Rád bych tu ale vzpomněl především na mně osobně nejbližší období posledních cca 12 let, uvozené znovuvzkříšením divadelní jednoty po předchozích mnoha letech temna způsobených dočasnou ztrátou domovské scény.
S blížícím se znovuotevřením Jiráskova divadla v roce 2003 začal spolek pílit s přípravami Jiráskovy Lucerny. Jako jeden z tehdy nejzkušenějších divadelníků byl Vladimír pověřen rolí režiséra a sám si v Lucerně navíc zahrál roli Vrchního. A znamenitě, tak jak to uměl. O rok později usedl na režisérskou sesli znovu, tentokrát si vybral detektivní žánr a hru Roberta Thomase Past. Byl jsem poctěn, a rovnou dvakrát. Když si mě vybral do hlavní role a podruhé, když mi po úspěšně provedené premiéře a u sklenky jeho oblíbené becherovky nabídl tykání. Pan Hrubý se pro mě stal Láďou. Kolegou, kamarádem a jím také zůstal až do konce. V roce 100. výročí divadelního spolku se po 37 letech vrátil na jeviště v Tylově Fidlovačce, tentokrát v úloze světáckého, rozšafného básníka Hvězdoleského. Zpočátku zastával také funkci předsedy spolku, později byl minimálně členem výkonného výboru.
V hudební komedii Limonádový Joe, která měla premiéru už před čtyřmi lety, mi Láďa na jevišti hrál tatínka, to když mu byla svěřena role starého otce Kolaloky. Na podzim roku 2012 měla premiéru hra Tři v tom, kde představoval lékaře. S inscenací jsme projeli řadu přehlídek, festivalů, štací, a to u nás i na Slovensku. Naposledy jsme stáli společně na jevišti v nedalekých Nechanicích v neděli 16. listopadu. Nikdo tehdy ani nemohl tušit, že pro Láďu to bude opravdu poslední divadelní štace.
Láďo, děkuji Ti i dodatečně za sebe, že jsi v sobě našel před 4 lety dostatek sil, aby ses i za ostatní přátele rozloučil ve smuteční síni s jiným nadšeným ochotníkem, mým tátou.
Láďo, děkuji Ti nyní za celý divadelní spolek Jirásek za všechno, co jsi nás naučil, co jsi pro nás znamenal, co jsi vykonal i za to, že jsi zkrátka byl. Budeš nám moc chybět.
Za Divadelní spolek JIRÁSEK Nový Bydžov Petr Kruliš
Dámský krejčí (1980) – lékař Ménier
Tvrdohlavá žena (1976) – školní mládenec Pěnkava
Fidlovačka (1968) – Jeník
Scotland Yard a paní Piperová (1966) – Robert Westerby
J.London: Přátelství
A. Jirásek: Z různých dob (1972) – Mistr Jan Hus, Hince Ptáček z Pirkštejna, Moc.
Kaviár nebo čočka
Kulička ( asi 1981)
Lucerna (2003) – Vrchní
Fidlovačka (2005) – Hvězdoleský
Limonádový Joe (2010) – otec Kolalok
Tři v tom (2012) – lékař
